Váš AI kouč vás vždycky pochopí, a proto nepomůže

Telefony se nám stále rychleji plní všemožnými chytrými aplikacemi pro poradenství a koučink umělou inteligencí, a i když každá doba podléhá trendům, tenhle může být při nesprávném používání docela nebezpečný.
AI koučink má jednu naprosto nepřekonatelnou vlastnost: je vám po ruce vždycky. Ve dvě ráno, když se hroutíte. Pět minut předtím, než jdete seřvat šéfa nebo se nechat vyhodit. Ve chvíli, kdy toužíte po tom, aby vás někdo podpořil ve vašich geniálních myšlenkách, a vaši živí přátelé už vás kvůli těm ustavičným chytristikám zablokovali nebo mají aspoň vypnuté notifikace.

Umělá inteligence nemá kalendář, nepotřebuje spát a neztratí s vámi trpělivost ani když už zase vyprávíte příběh o tom, jak vám svět nerozumí. Zní to jako fajn věc, že? Šikovný nástroj. Ve skutečnosti je to spíš docela nebezpečný průšvih.

Lidé totiž nepotřebují někoho, kdo je vydrží donekonečna poslouchat. Potřebují někoho, kdo už to jejich fňukání poslouchat nevydrží a řekne: „Nezlob se, ale tuhle historku už potřetí vyprávíš tak, abys z ní vyšel jako frajer a pokaždé je trochu jiná. Tak proč ti to teda nevyšlo?“

Cítíte ten rozdíl?

Alibi na jedno kliknutí

Jsme mistři ve zdůvodňování a lhaní si do vlastní kapsy. Když něco zvoráme, málokdy si řekneme: „Byl jsem idiot a udělal jsem chybu.“ Místo toho si vybudujeme propracovaný příběh, ve kterém naše selhání vypadá vlastně jako nevyhnutelná oběť vnějším okolnostem. A čím déle tu báchorku vyprávíme, tím víc jí sami věříme.

AI je pro tenhle sebeklam ten nejlepší parťák na světě. Má nekonečnou trpělivost a velmi ochotně vám vygeneruje deset dalších perspektiv, proč to není konec světa, jaké z toho plyne poučení a profesionálně ošetří, abyste se cítili fajn a kompetentní. Je to příjemné, nebezpečné a když se to takhle napíše, tak tak strašně očividné, a přesto lákavé a využívané.

Ona ta sofistikovaně napsaná obrana syntetizovaná z tisíců knížek o psychologii je ale pořád jen výmluva.

Pokud po hodinách chatu s AI už dokonale chápete, proč děláte ty chyby, ale necítíte potřebu udělat věci jinak, tak vám AI nepomohla situaci vyřešit. Jen jste si s pomocí nejmodernější technologie na planetě vybetonovali svoje další obranné valy proti změně. Cenu za to zaplatíte budoucím selháním. Když vás konfrontace se sebou samým nepošle tak trochu do háje, není to koučink. Ale nezlobte se na AI, dělá jen to, o co si řeknete.

Dobrý kouč vás musí i naštvat

Ano, AI kouč se vás může zeptat: „A jaký je tvůj díl viny?“ A je to dobrá otázka. Jenže když ji vygeneruje stroj, tak neřeže, jako když jí vysloví člověk. Aplikaci prostě můžete zavřít a jít si projet dnešní reelsy, abyste si od té duševní práce odpočinuli.

Když vám úplně stejnou otázku položí živý člověk, kterému jste právě dvacet minut vysvětlovali, že všichni okolo vás jsou psychopati a nekompetentní, začne být v místnosti trochu dusno.
A tahle atmosféra má svou cenu! Tu atmosféru jste tam totiž vytvořili vy spolu se svým partnerem – koučem. Ten vám nemusí úplně věřit. Může vám skočit do řeči. A hlavně jeho prací není, aby s vámi vždy souhlasil. Bude se vás ptát na věci, které vám budou ten pěkně vystavený příběh rozbíjet, bude vás provokovat a může se klidně stát, že vás může mít i docela dost (nebo vy jeho). O tom je to dusno. To je vztah.
Pokud se vám daří budovat stejně intenzivní vztah s chatbotem, navštivte odborníka: AI psychóza klepe na dveře.
Zkrátka vygenerovat provokativní prompt a čelit živému člověku tváří v tvář, nejsou hry na stejném hřišti, je to úplně jiný sport.

Stroje se strachy nepotí

Technologičtí optimisté nám rádi tvrdí, jak AI pozná všechno z naší biometrie, postury nebo třeba tónu hlasu. Fajn. Umělá inteligence může znát definici strachu z deseti milionů knih. Ale nikdy se neprobudila ve tři ráno s bušením srdce, jestli právě nezničila všechno, co deset let budovala.

Pro AI jsou vaše problémy jen akademická rovnice k vyřešení. Svěřovat svoje nejtajnější strachy něčemu, co má sice přečtený celý internet, ale nezažilo ani sekundu reálného života, je docela komické, ne?

Robot nám pomáhá, tím, kým je

Abychom do těch serveroven jenom nekopali – AI má kromě nekonečného času ještě jednu reálnou výhodu. Nemá ego. Nepromítá si do vás svého otravného ex-manžela. Nežárlí na to, že vyděláváte víc, a nepotřebuje si na vás honit triko, aby si dokázala, že měla pravdu.

Pro rychlou analýzu situace nebo přípravu argumentů na těžkou schůzku? Je ideální. Prostě nástroj k nezaplacení. Ale stejný algoritmický odstup, který je v jednu chvíli tak skvělý, je ve chvíli skutečné krize plné emocí děsně prázdný a bezzubý. Robot vám smutek nebo zranění popíše více způsoby, než většina živých. Člověk ale pozná, že jste na dně, ještě dřív, než vůbec stihnete otevřít pusu.
Plyne-li z toho jedno jediné poučení, je to: “nešroubujte šroubky kladivem.”

AI není parťák pro děti – teď už bez legrace

Pokud dospělý člověk používá AI, aby se utvrdil ve svých vlastních představách, nebo na ně nějak po svém nahlížel, je to jeho řekněme kvalifikované rozhodnutí. V případě dětí to je trošku jiná píseň. To dříve uvedené “kvalifikované rozhodnutí” zde povětšinou platí ještě méně. Dítě teprve zjišťuje, jak funguje svět a jak se vůči němu má vztahovat. A mělo by se naučit, že ne každá nepříjemnost je vůči němu nespravedlivá.

Dítěti fakt nepomáháme pokud mu strčíme do kapsy digitálního kámoše, který mu vždycky ochotně vysvětlí, proč jsou jeho reakce naprosto pochopitelné. Vychováváme stagnující oběť s prakticky neomezenou paletou zdůvodnění proč něco nejde. Učíme ho, že každý průšvih má svůj kontext, každá hádka má druhou stranu, a učíme ho relativizovat, protože dítě má pro svá jednání vždy důvod.

Necháme-li stranou klišé o sněhových vločkách, tak nám v té rovnici pořád zůstává justifikace pro jakékoliv jednání. Individualita je jistě bezva, ale budovaný kult vlastní jedinečnosti už o dost méně. Někdy zkrátka problém není v tom, že je chudinka dítě nepochopené a ztracené. Někdy prostě jen udělalo pitomost. A my, dospělí a živí, se na něm dopouštíme neodpustitelného hříchu, že mu místo nastavení zrcadla a bezpečného provedení složitou situací, dáváme AI sedativa, díky kterým bude podobnými situacemi procházet celý život.

Bahno, do kterého s vámi algoritmus nevleze

Říká se, že největším prohřeškem vůči světu je nenaplněný potenciál. Nechme stranou rovinu v níž člověk dostává dary života, možností a talentu od blíže nespecifikovaných metafyzických entit. Stejně bychom se neshodli a každý by to viděl po svém. Ta morální otázka je ale zajímavá a přesně tady se láme nasazení kouče a AI nástroje.
Koučování je totiž řemeslo s vcelku velkým etickým přesahem a snahou usilovat o zlepšení (v tom všeobecném smyslu slova) a toho často nejde docílit na základě nějaké matematické rovnice, roadmapy nebo myšlenkového účetnictví. Skutečný koučink také není jen o tom tvářit se hlubokomyslně a fakturovat po minutách. Je to alchymie empatie, sebekontroly, kontrolovaného rizika, situační analýzy, výzvy a vzájemné důvěry. Kouč z masa a krve vás dokáže následovat do hlubin vaší mentální bažiny, spolu s vámi si jí prohlédne, pochopí proč je vám v ní tak dobře, ale pak vás za límec vytáhne na mráz. A vy mu to dovolíte, protože mezi vámi funguje něco, co kód nikdy nenapodobí: lidský vztah.

Ta opravdová katarze nepřichází z perfektně strukturované odpovědi. Přichází z toho, že s vámi v místnosti sedí člověk, který vás vidí v celé vaší zranitelnosti – a přesto (nebo právě proto) vás nenechá stagnovat. Stroj s vámi do bláta nikdy nepůjde. Jen vám z bezpečí cloudu vygeneruje moc hezkou infografiku o jeho viskozitě.

Konec průměrných “taky koučů”

AI koučink nikam nezmizí. Bude lepší, uhlazenější a nejspíš i docela zábavný. A bude návykový. Buďme však upřímní – naprosto po právu vymaže z trhu celou tu armádu průměrných „odborníků“, jejichž jedinou přidanou hodnotou bylo kladení naučených otázek z e-booku. Pokud jste si doposud platili kouče, z kterého jste měli dojem, že to je chatbot s vlastní kanceláří, teď máte možnost ho nahradit AI. Jestli vám to tedy stačí.

Ty lepší kouče ale umělá inteligence nikdy nenahradí. Protože koučink není soutěž v rychlogenerování chytrých otázek. Je to vztah, kde vám někdo nežere každou vaši výmluvu jen proto, že má zrovna hlavu a patu a že dostává zaplaceno.

Kouč vám občas sebere tu vaši berličku, vy upadnete a možná se něco dozvíte. A teprve až přestanete vysvětlovat a nadávat a namísto toho se začnete sami sebe konečně ptát – teprve pak začíná koučink.