Drahý wishlist není roadmapa

Všichni jsme si takových všimli. Drahé obleky, drahá mluva plná profesionálních anglicismů, drahé vystajlované zasedačky, do kterých vás uvedou draze vypadající sekretářky. Ale pojďme se snažit, aby nám takoví šéfové už neprezentovali další drahé wishlisty, které s vážnou tváří vydávají za roadmapy.

Ono je to totiž průhlednější, než si myslí. Pokud neumíte lidem vysvětlit, proč mají ráno vstát z postele, aniž byste použili slovo „škálování“ nebo „synergie“, tak pro své okolí vlastně žádnou vizi nemáte.
To se u vás jen projevuje soukromá halucinace o úspěchu, kterému vždy stojí v cestě někdo s názorem nebo chutí zkusit to jinak.

Najímání chytrých lidí a zarputilé říkání, co nemají dělat, je ostatně nejoblíbenější sport všemožných lídrů.
Je to tak bezpečné, že? Pokud selžou, může za to jejich „nedostatečný onboarding“, nevhodný přístup, špatný „fit to team“ nebo jen „blbý přístup“. Talent tu slouží jen jako alibi k tomu, aby se prostě mohli najmout další. Hra se nesmí přerušit, míč nesmí spadnout.

Vidíme to, všímáme si, ale pořád hrajeme. Ne, vážně, žerty stranou. Protože pokud autorita končí tam, kde končí platnost ID karty, nejste lídr, ale jen dočasný správce rozpočtu. A sebelepší kolínská a pásek hodinek pasující k potahům sedadel vašeho auta na tom nic nezmění.